Šest měsíců; kontroverzní téma kojení; jak jsme začínali s příkrmy

Naše Sofinka už je tu s námi půl roku. „Je to hrozný, jak ten čas letí“ – to už jsem od doby, co se malá narodila, řekla snad milionkrát. Nevím, no, s těma dětma ten čas prostě utíká nějak rychleji. Chtěla bych ho zastavit, alespoň na chvíli, aby byla takhle malinká ještě trochu déle. Jen trochu. Je to krásné období. Směje se. Hrajeme si. Malá všechno objevuje, všechno ji zajímá, nejraději by viděla všechno a nejlépe hned…

LRM_EXPORT_191159665643536_20191030_213103018

Tento týden jsme byly na kontrolní prohlídce u doktorky. Vážíme 7.780 g a máme už 70 cm. Mimochodem, maminky, taky vždycky, když mluvíte o svém miminku, používáte první osobu možného čísla, MY? *facepalm* Vážíme, měříme, máme, rostou nám zoubky, papáme a tak podobně.

Ale zpátky k té prohlídce. Jsme zdravý (haha, už zase. No nic, chápete, ne?), prospíváme, nic nám nechybí. Dostali jsme doporučení, abychom vyzkoušeli něco s lepkem, což by prý miminka měla do těch 6 měsíců. To už jsme tedy nestihli, ale hned jsme začali konat a už jsme měli párkrát rozmixované ovoce s pár piškoty. Zatím se nám tedy Sofinka po ničem neosypala, takže to zatím vypadá, že jsme bez alergie, což je super. Toho lepku jsem se trochu bála, protože dědu máme celiaka, ale dobrý.

Když už jsme u toho jídla. Začněme od začátku tedy… Vím, že je to celkem kontroverzní téma, ale nebojme se toho, vytvoříme si tady bezpečný prostor bez odsuzování, jo, domluveno? Takže…

Přiznám se, než se malá narodila, měla jsem z kojení strach. Jak to půjde, jak to nepůjde, jak se to rozjede, jak to budeme zvládat… Hrozně jsem si přála kojit a mít takové to krásné spojení maminka-miminko, jak o něm všechny mámy básní, ale na druhou stranu jsem věděla, ale ani já ani brácha jsme kojený nebyli (nešlo to) a manžel taky nebyl – to mě celkem strašilo. Pak jsem si musela furt připomínat, hlavně se kvůli tomu nenervovat, být v klidu a tak, ale stejně se těm nervům neubráníte.

A pak se malá narodila a já přikládala, přikládala a přikládala. A mléko furt nikde. Byla jsem v porodnici na nadstandardním pokoji, takže tam se mnou mohl manžel být až do devíti večer. Když odešel, byla jsem na to poprvé úplně sama. Byla jsem nervózní, bála jsem se; co si jenom mám počít. Malá se asi po hodině probudila a začala ječet. Byla po celém dnu hladová a rozmrzelá. A mléko furt není. Co teď?

Naštěstí malá svým pláčem přivolala sestru, která ji raději změřila teplotu a prohlédla. Řekla, že se jí zdá trochu žlutá, že ji raději vezme zkontrolovat na dětské oddělení. Mně poručila, abych si odpočinula a hodně pila; že mi pak buď malou přivezou na kojení na pokoj, nebo mě zavolají, abych ji šla nakojit tam.

Tak jsem zase osaměla. Lehla jsem si do postele, a i když jsem byla fakt, fakt, FAKT unavená (byla jsem 25 hodin po porodu, že jo), tak jsem stejně nemohla usnout. Myslela jsem samozřejmě na malou. Jestli bude v pořádku, jestli někde nepláče bez mámy. Psala jsem manželovi, ten mě uklidňoval, že bude Sofinka určitě v pořádku; ať si odpočinu, že je malá v těch nejlepších rukou. Což jsem samozřejmě věděla. Nakonec jsem přeci jen usnula, i když ne moc tvrdě (lehký spánek je podle mě schopnost, kterou ovládají jen mámy; i teď po šesti měsících mě dokáže vzbudit jen to, že malá otočí hlavou).

Někdy kolem čtvrté ráno pro mě přišla sestra, abych tedy šla na dětské malou nakojit. Tak jsem se vyhrabala z postele a vyrazila přes chodbu (noční nemocnice jsou děsivé!).

Místnost plná miminek. Několik jich plakalo. Ty sestry tam mají můj největší obdiv. A v jednom boxíku tam klidně ležela naše Sofinka a čekala na maminku. Chtělo se mi až brečet, když jsem ji tam viděla; byla dokonalá. S pomocí sestřičky jsem začala kojit. Jedno prso. Druhé prso. A pak my bylo oznámeno, že nám paní doktorka předepsala umělé mléko na přikrmení. Sestřička mi ukázala, jak na to – přes stříkačku do pusinky. Pak jsem si mohla ještě malou pochovat, aby si odkrkla, dala jsem jí pár pusinek a zase jsme se musely rozloučit.

Vrátila jsem se na pokoj, znovu do postele. Za tři hodiny se to samé opakovalo. Po ranní vizitě mi malou přivezli na pokoj, takže jsem si pro příkrmy vždy chodila na sesternu. Samozřejmě jsem stále zkoušela přikládat. Sofinku jsem před a po každém kojení vážila, což bylo akorát stresující, protože jsem vždy zjišťovala, že mléko furt není. V deset přijel manžel, tak jsme na to byli dva, což bylo super, protože mi vždy mohl dojít pro příkrm, abych se tam nemusela tahat i s malou (nenechám ji přeci samotnou na pokoji). Manžel mi z domova dovezl také kojící čaj a k tomu jsem ještě pila normální čaj a vodu. Pila jsem furt a všechno. A k čemu to bylo? No, však víte.

LRM_EXPORT_191100327791194_20191030_213003680

Večer malou zase odvezli na dětské oddělení. Každé tři hodiny jsem si nařizovala budík, abych ji šla nakrmit. Na pokoj mi ji přivezli zase ráno a už tam se mnou zůstala. Třetí a poslední noc v porodnici už jsme trávily spolu. Bylo to tedy dost těžké. Každé tři hodiny se marně snažit kojit a pak se i s malou táhnout na sesternu pro příkrm. Ale zvládly jsme to. Musely jsme.

Druhý den ráno, byla tehdy velikonoční neděle, jsme šly domů. Rovnou jsme si sjeli pro zásobu umělého mléka a stříkačku na krmení. Nechtěla jsem vzdávat kojení, ale přeci ji nenechám hladovět.

LRM_EXPORT_191116221333337_20191030_213019573

Malá z toho zbytečného úsilí byla celá rozmrzelá, špatně spala; když ze mě něco málo vysála, většinou to vyzvracela. Pak mi praskla bradavka a malá pila a zvracela krev. Já z toho byla na nervy. Všichni jsme se doma trápili. Stále jsme vážili před a po kojení, což bylo hlavně v noci dost na palici. A stejně to bylo zbytečné. Když se fakt zadařilo, malá po půl hodině snažení vysála třeba desítku (aby ji pak i s příkrmem vyzvracela). Ani odsávačka nepomohla.

Po měsíci trápení jsem si řekla, že to stačilo. Příkrmy jsme začali dávat do flašky a prsa jsem odepsala. No a bylo. Konec šestinedělí. Malá poprvé prospala celou noc. Konec hladu. Stalo se z ní to nejhodnější miminko. A tím už zůstala.

LRM_EXPORT_191130201118904_20191030_213033553

Utekly čtyři měsíce a malá se dostala na váhu 7.240 gramů – od narození tedy přibrala přes 3 kila (povyrostla o 16 centimetrů). S odsouhlasením doktorky jsme se tedy vrhli na první zeleninové příkrmy. První lžičky jsme dávali ráno, když měla Sofinka nejlepší náladu. Začali jsme mrkvičkou, ta ovšem nesklidila velký úspěch. Pokračovali jsme dýní, s tou už to dopadlo o poznání lépe. Malá chytla slinu a od té doby jí snad všechno. Velký úspěch slavila cuketa, což já osobně vůbec nechápu. Jedla batáty, Hokkaidó dýni, máslovou dýni, cuketu, brokolici, květák. Pak jsme to začali různě kombinovat, to jí šmakovalo taky. Postupně jsme také začali zkoušet i ovocné přesnídávky. Je zbytečné říkat, že ty si hned zamilovala.

LRM_EXPORT_191145464731816_20191030_213048817

Pořídili jsme také super židličku. Koupili jsme ji na Feedo.cz, od značky Bomimi, a jsme s ní hrozně spokojení. A Sofinka taky, že jo! Je nastavitelná do tří poloh – jak opěrka na záda, tak ta na nohy. Stoleček se dá snadno sundavat a ještě snadněji čistit. A když ho náhodou nepoužíváte, dá se dole přichytit k nohám, aby nepřekážel a někde se vám neztratil na dně skříně. Celá stolička se dá taky hrozně jednoduše složit a šoupnout někam ke straně, aby nepřekážela, což na ní asi miluji nejvíc, protože bychom se v kuchyni jinak nehnuli.

LRM_EXPORT_191178005233062_20191030_213121357

A teď jsme s ukončeným šestým měsícem začali i maso. Zatím s tím trochu bojujeme, ale pomalu si zvyká. Párkrát už dostala i rozmixované syrové ovoce, aby do sebe dostala nějaké vitamíny, hlavně když už má podruhé za dva měsíce rýmu. Také už jsme zkusili přesnídávku se smetanou a koupili jsme i jogurt pro miminka od 6. měsíců od Nestlé. Zatím jenom vanilkový, ale chci zkusit i ten čokoládový. Tak uvidíme, jak se na to bude tvářit.

LRM_EXPORT_191219428613225_20191030_213202781

LRM_EXPORT_191201443071237_20191030_213144795

To by pro dnešek asi stačilo. Brzy se zase ozvu s nějakým vývojem. Do té doby se mějte krásně.

 

 

 

Make Them Envy
xxx

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: