A najednou je to rok

Nechápu, že jsem naposledy psala článek, když měla Sofi 6 měsíců. Ono se řekne 6 měsíců – to nic není – ale vždyť je to půlka dosavadního života toho malého človíčka. Zní to divně, že?
A že toho ta naše prďola zvládla za ten půl rok opravdu hodně. Začala se plazit, sedla si, začala lézt po čtyřech, přišel první zub a pak druhej a třetí a čtvrtej… No, teď jich už má šest a začíná ujídat naše jídlo. Poprvé si stoupla u gauče, pak ho začala oblejzat (takzvaná ručkovaná) a teď se neustále natahuje, abychom ji chytli za ruce a mohla proběhnout celý byt. A za pár dnů „oslavíme“ první narozeniny. V karanténě. Tedy žádná velká oslava! Je mi z toho tak smutno. První narozeniny jsou prostě velká věc. A my budeme doma, jen ve třech, dort upeču doma, takže bude asi trochu šizenej (a určitě nebude tak pěknej), malá ani nedostane všechny dárky… Pořád jsme ji ani nemohli koupit první botičky, protože jsou zavřené obchody.
Zvláštní doba tohle!
Ale pojďme trochu zavzpomínat, ať přijdeme na jiné myšlenky.

7. měsíc

Sofinka přišla na to, že může rozebírat své pěnové puzzle a rozhazovat je po celém bytě. A hrozně jí to baví. Takže já je pak asi stokrát denně musím zase skládat, aby je mohla zase rozbordelit. Ale co bych pro její radost neudělala.
Také začala říkat první slova. Úplně první řekla „mama“, což mi samozřejmě udělalo velkou radost. Pak následovalo „tata“ a „baba“. (Teď ve 12. měsíci má nejoblíbenější „táta“ a nic jiného prakticky neříká, i když už se zvládla naučit i „pipi“ jako pití a „papa“ jako papat.)

8. měsíc

To už se začala plazit. Poprvé na to přišla, když chtěla získat ovladač na televizi – to je totiž do teď její oblíbená hračka. Ke konci tohoto měsíce se začínala stavět na čtyři a zvedat se do takového polosedu.
Poprvé zvládla noc u babičky, i když jsem tam byla s ní. Ale i tak to byl úspěch, ona tam Sofinka totiž obecně hodně špatně usínala (i přes den), takže to, že tam prospala celou noc, byl úspěch.
S tím spaním to bylo ale trochu horší i doma, protože ji začaly trápit zoubky.

9. měsíc

Co to minulý měsíc začala, teď dotáhla do konce. 26. prosince si poprvé sama sedla a začátkem ledna začala lézt po čtyřech. Vánoce s ní byly opravdu kouzelné. Samozřejmě dostala velkou tatru, na které se mohla vozit po bytě, a byla z ní úplně unesená.

10. měsíc

No a tady už se Sofinka poprvé postavila. A že se teda stavěla potom už pořád. Hrozně se jít o zalíbilo. Dlouho vždycky koukala dolů na svoje nožky, že co se to vlastně děje, což bylo dost vtipný.
Tady si konečně zvykla na svou vlastní postýlku. Díky bohu! Už by to ani jinak nešlo. Ještě nepřišla na to, jak slézat z gauče nebo z postele po nohou, a pořád chtěla dolů po hlavě. Už bych ji fakt nemohla nechat samotnou spát ve velké posteli.

11. měsíc

Začala pomalu a nejistě obcházet nábytek. Pak i stěny celého bytu.
Po neustálém opakování a vysvětlování se konečně naučila sama slézat z gauče, aniž by se u toho přizabila. Je moc šikovná.
Spaní ji dělá problém. Vypadá to, že se klubou další zuby.
Také už zvládne papat sama. Teda když má náladu a soustředí se na to. Pořád jí to teda musím nabírat, ale pak už to zvládne sama.

12. měsíc

Teď už zvládne chvilku i sama bez držení stát. Občas zkusí i takový mini nejistý krůček, ale většinou hned na to ji musím chytat, protože jde k zemi. Neustále k nám natahuje ručky, abychom ji chytli a ona mohla proběhnout celý byt.
Všechno, co vidí, je buď „táta“ nebo „pe“ (což předpokládám, že znamená pes). A už zvládne čůrat do nočníku – zatím teda je pořád s plenku samozřejmě.
Asi měsíc už jsme zavřený doma a s babičkou a dědou se vidí jen přes video hovory. Ale jinak to nejde.
Hrozně miluju, když kolem čtvrté hodiny zarachotí klíč v zámku, že jde manžel domů z práce, a ona hned volá „táta“ a peláší ho přivítat – zatím teda jenom po čtyřech, nebo když ji chytnu za ruce tak po dvou, ale myslím, že brzy už poběží sama. A to už pak bude k nezastavení.

Pořád nechápu, jak rychle ten rok utekl. Občas si přeji, abych mohla zastavit čas, aby zůstala ještě chvilku takové malé miminko.
Začíná se z ní stávat velká slečna. A nikdo s tím nic neudělá…

Přeji Vám pevné nervy a abyste tu karanténu všichni ve zdraví zvládli 🙂

 

 

 

Make Them Envy
xxx

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: